Čtyři roky uplynuly od vydání první prováděcí normy pro montáž otvorových výplní s označením ČSN 74 6077. Jak už to bývá, tak v každém dokumentu se časem najdou pasáže, která je potřeba doplnit a zpřesnit. Ani ČSN 74 6077 není v tomto ohledu výjimkou. Aktualizované vydání přináší celou řadu více či méně významných úprav a aktualizací, dokonce i detailnější pohled na montáž oken do historických objektů. Ale pojďme postupně.
Zcela novou podkapitolou (4.3.5) je předpis pro zabudování dvojitých (špaletových) oken. Najdeme zde kompletně popsaný detail osazeného okna do otvoru a rovněž popis zajištění připojovací spáry. Citujeme z normy: „Pro zabudování dvojitých oken platí zásady návrhu a provedení připojovací spáry jako pro jednoduchá okna. V případě, že je vnější rám dvojitého okna v úrovni vnějšího líce fasády, je nutné zajistit ochranu připojovací spáry a funkční spáry okna proti stékající vodě, například umístěním okapnice na horní profil rámu“.
Samostatnou a zcela novou kapitolou 5.4 je pasáž k provádění pásových oken. Nechybí zde přesný popis požadavků týkajících se jak kotvení, tak i utěsnění takovýchto sestav. Citujeme z normy: „Dilatační spára jednotlivých rámů pásové okenní konstrukce musí být provedena tak, aby byla zajištěna vzduchotěsnost, vodotěsnost vnějšího uzávěru a tepelná izolace. Zároveň musí být provedena tak, aby umožňovala vzájemnou dilataci konstrukcí. Vzduchotěsnost a vodotěsnost musí být zajištěna po celé délce dilatační spáry včetně spodního a horního ukončení a po celou dobu životnosti konstrukce. Vlastnosti musí plnit i při dilatační změně rozměrů rámů“. Část 5.5, která je věnována problematice provedení vnějších parapetů, byla velmi výrazně textově rozšířena a doplněna o typický detail provedení vnějších parapetů a dilatačních spár.
Nový je také odstavec 6.1.1 týkající se přípravy podkladních ploch a odstavec 6.2.1 najdeme schéma k aplikaci podkladního výplňového materiálu. Na ten navazuje stále aktuální odstavec 6.5, který uvádí, že, citujeme z normy: „Samostatné výplňové materiály uvedené v 6.5.1 (minerální vlny) a 6.5.2 (plnící pěny)plní jen tepelně izolační funkci. Neplní požadavky vzduchotěsnosti a odolnosti proti hnanému dešti“. „Plnicí pěna nemůže být použita jako konstrukční kotvicí prostředek a nesmí být použita jako jediný uzavírací materiál připojovací spáry, pokud nesplňuje požadavky na připojovací spáru podle 4.2.2 a nemá dostatečnou elasticitu pro kompenzaci dilatačních pohybů v připojovací spáře a není schopna zajistit vyšší difúzní odpor na jedné straně spáry oproti straně druhé“. Z výše uvedeného vyplývá, že plnicí pěna, která není schopna prokázat rozdílný součinitel difúzního odporu na exteriéru a interiér a zároveň vodotěsnost, vzduchotěsnost, elasticitu a dlouhodobou přilnavost pěny k podkladu, nemůže být použita jako jediný těsnicí materiál pro připojovací spáru. Na závěr je nová norma doplněna o několik informativních příloh, přičemž tou novou je příloha D týkající se zabudování otvorových výplní do historických objektů.
Vynechaný prostor mezi rámem okna nebo vnějších dveří a navazující stavební konstrukcí. Nejedná se o trhlinu nebo škvíru, která by vznikla nedopatřením. Naopak. Spára by měla být navržena a utěsněna takovým způsobem, aby přenášela vzájemné působení okolních ploch, povětrnosti apod.
Po aktualizaci normy ČSN ČSN 74 60 77
Významnou změnou prošla kapitola o obecných zásadách návrhu připojovací spáry (4.2.2). Došlo zde v podstatě k zpřesnění návrhu spáry z pohledu tepelně technických požadavků (ČSN 730540-2). Citujeme z normy: „Připojovací spára musí být navržena tak, aby byly splněny základní tepelně-technické požadavky udávané v ČSN 730540-2. Spodní připojovací spára otvorové výplně v úrovni níže než 400 mm nad venkovním odvodňovacím povrchem (např. okna a dveře na ploché střechy, terasy, balkóny) musí být provedena podle článku C.3 přílohy C normy ČSN 73 1901 nebo musí být zajištěn bezpečný a kontrolovaný odvod vody v případech, kde to technicky není možné provést, například při rekonstrukcích“. Nově najdeme v normě přepracovanou tabulku v části 4.4, která uvádí doporučené šíře připojovací spáry pro různé rámové profily (dřevo, PVC, hliník) a velikosti oken.
Otvor ve stavební konstrukci, který je určen pro zabudování okna, balkónových dveří nebo vchodových či interiérových dveří.
Po aktualizaci normy ČSN ČSN 74 60 77
V kapitole věnující se přesnosti stavebního otvoru okna (4.3.1) přibyla pasáž definující šířku a výšku stavebního otvoru a jeho přesné měření. Podobný, nově zařazený, odstavec najdeme v následující kapitole 4.3.2 týkající se dveří.
Stanované vnější rozměry oken a dveří pro jejich výrobu. Skutečný rozměr okna se může drobně lišit díky povoleným výrobním odchylkám, které jsou dány možnostmi zvolené výrobní technologie.
Jedná se zpravidla o tekutý materiál, který má za úkol zkvalitnění podkladního povrchu určeného pro následnou fixaci těsnicích materiálů. V praxi se takové produkty označují též slovem „primer“.
Tímto se označují mechanické nebo chemické kotvy, které mají za úkol trvale zafixovat ve správné poloze okna a dveře.
Perforované ocelové pásky podle typu okenního profilu zajišťující správné upevnění výplně stavebního otvoru ke konstrukci.
Po aktualizaci normy ČSN ČSN 74 60 77
V oddílu 4.5.2 pojednávající o možných způsobech ukotvení oken najdeme přepracované a doplněné detaily a jejich použití. Upřesněné jsou informace k použití pásových kotev, účel zakládacích profilů, osazovacího rámu, obvodového profilu a konzolí. Přibyl pak úplně nový detail s vodicími profily.
Jedná se o materiály, které jsou velmi špatnými vodiči tepla a výrazně omezují jeho šíření. Z toho důvodu jsou vhodné jako tepelné izolanty. Nejrozšířenější materiály pro utěsnění oken jsou polyuretanové pěny různých specifických vlastností. Méně se již v praxi u montáží běžných oken využívá kamenné nebo skelné vaty. Maximální povolený součinitel tepelné vodivosti izolantů je 0,1 W/m/K.
Obecně materiál, který slouží ve spáře jako izolant. Podle typu spáry, tvaru spáry a požadovaného druhu utěsnění se volí vhodné materiály ze široké nabídky na trhu.
Po aktualizaci normy ČSN ČSN 74 60 77
Přepracovaná je kapitola 6 věnující se těsnicím materiálům. Přibyl nový odstavec zpřesňující výběr těsnicího systému (6.1) s detailním schématem o pohybech v připojovací spáře. Opět citace normy: „Při výběru funkčního těsnicího systému je nutné zohlednit pohyby ve spáře a namáhání těsnicího uzávěru při prodloužení, střihu v příčném směru a střihu v podélném směru. Přitom se zohledňují vlivy přiléhajících materiálů deklarovaných výrobcem. Požadovaná hodnota elasticity tmelu je ≥25%. Plnění požadavků elasticity se nevyžaduje u těsnicích systémů kombinujících těsnicí pásky nebo fólie prokazatelně nainstalovány tak, že umožňují deformaci a jsou z materiálů s vyšší tepelnou roztažností než přilehlé konstrukce. Celková dovolená deformace těsnicího uzávěru musí být větší než 2 mm“.
Část spáry, která slouží jako trvalá zábrana, znemožňující náhodné a neřízené proudění vzduchu spárou. Kvalitně provedený vzduchotěsný uzávěr neumožnuje vůbec, nebo zcela minimálně, nechtěnou výměnu vzduchu připojovací spárou mezi interiérem a exteriérem.
Zóna spáry vybavená takovým materiálem, který zcela omezuje a brzdí pronikání vlhkého vzduchu do připojovací spáry. Většinou se jedná o tu část spáry, která je vystavena působení interiérového klimatu.
Zpravidla se jedná o část připojovací spáry vystavené povětrnosti. Materiály, které zde najdou uplatnění, spadají do kategorie pojistných hydroizolací.
Důsledky nekvalitní montáže oken
V současnosti převládá jeden způsob osazení, kdy je okno mechanicky připevněno do otvoru a vzniklá spára vyplněna polyuretanovou pěnou. Takové řešení ovšem nesplňuje v současnosti nejen požadavky platné ČSN 73 05 40 – 2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky, ale zároveň neplní elementární požadavek na trvanlivost.
Okna pouze na pěnu
Je stále běžné, že pěna bývá ponechána několik dnů nebo týdnů vystavena povětrnosti, a tak dochází k její degradaci. Postupem času se stává sprašnou a její schopnost tepelně izolovat je významně narušena. Posléze během užívání budovy zvyšuje neochráněná jen omítnutá polyuretanová pěna svou vlhkost a to buď díky zafoukané dešťové vodě nebo díky pronikání vlhkosti z interiérové strany. K takovému jevu dochází během chladných měsíců v roce. Uvnitř připojovací spáry je v souladu s ČSN 73 0540-2 vyžadováno zamezení kondenzace vodní páry nebo omezení ročního množství zkondenzované vodní páry na max. Mc = 0,1 kg/(m2.a).
Unikání tepla skrz vlhké ostění
Pokud je polyuretanová pěna vlhká, stává se z ní dočasně tepelný vodič a teplo z interiéru začíná unikat. Vzájemné vazby různých konstrukcí a materiálů by měly být zpravidla navrženy a provedeny s ohledem na dostatečnou funkčnost, těsnost, trvanlivost a v maximální možné míře redukovat a omezovat vznik tepelných mostů. Požadavky na tepelně izolační vlastnosti spáry jsou jako na okolní neprůhledné konstrukce. Tedy zpravidla vyšší než na samotné plastové, dřevěné nebo hliníkové okno. Tepelné mosty nevedou pouze k vyšším nákladům na vytápění, ovlivňují též trvanlivost okolních materiálů, promrzání konstrukce a v neposlední řadě také ke zvýšenému výskytu plísní. Zasklívací a připojovací spáry otvorových výplní musí mít podle ČSN 73 0540-2 téměř nulovou průvzdušnost, musí být skoro vzduchotěsné.
Rozpačité pocity z výměny oken
Významnou částí domu jsou okna a dveře. Jejich umístění, velikost, provedení a připojení na okolní obvodové konstrukce má významný vliv na funkční i energetické vlastnosti domu. Okna mají, i dnes při současném stavu techniky, ve srovnání s neprůhlednými částmi stavby, stále horší tepelně technické vlastnosti. Tepelné ztráty u starších konstrukcí oken, při běžném rozmístění a počtu na fasádě, se mohou snadno pohybovat až na úrovni 40% potřeby tepla na vytápění. Zda bude dosaženo výměnou oken 20% nebo 30% úspor lze ovlivnit nejen parametry oken, jejich počtem a umístěním ve fasádě, ale i kvalitou jejich osazení. Zabudováním otvorové výplně nesmí být ohrožena bezpečnost a zdraví osob, ani se nesmí zhoršit jejich vlastnosti. Připojovací spára je součástí zabudovaných oken a balkonových dveří. Odpovědnost za splnění těchto požadavků má stavebník, který využívá odborné činnosti projektanta a zhotovitele stavby.
Zbytečné finanční výdaje
Častá nebo trvale zvýšená vlhkost ve spáře může vést v případě dřevěných oken z dřevin jako smrk a borovice k podstatnému snížení životnost nátěrového systému. Nátěr vystavený působení vody na přilehlé straně rámu do prostoru spáry popraská nebo oprýská od konstrukce a umožní snadný přístup vlhkosti k samotnému dřevu. Následně dřevěná konstrukce začne postupně zvyšovat svoji vlastní vnitřní vlhkost, což vede k poškození stavby dřeva, jeho kroucení, popřípadě nastartování procesu postupného plesnivění a degradace.
Spokojenost s nákupem je na prvním místě
Kvalitně zamontované okna přinesou hlavně klidné spaní uživatelům objektu či bytu. Pokud jsou takové osoby zároveň investoři, tak rovněž pocit, že své peníze do nových oken investovali dobrým způsobem a že se jim investice vyplatí. Může to být v podobě úspor za vytápění nebo díky lepšímu komfortu při ovládání oken nebo klidně i tak, že od oken netáhne a dá se u nich v klidu sedět i v zimě, bez pocitu chladu. Okna, přestože se to nemusí na první pohled nemusí zdát, jsou extrémně namáhané dílce a proto jsou velmi sofistikovaně konstruované. Díky tomu, že jsou ze své podstaty velmi subtilní, musí jít zpravidla otvírat a zároveň jsou osazeny sklem, které je dosti těžké, je potřeba se i zamyslet, kam a jak je vlastně zabudovat, aby se jejich vlastnosti plně zachovaly. Montáž oken je tedy v principu vhodné a potřebné provést takovým způsobem, aby vše fungovalo jak má 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. A to navíc po dobu životnosti oken. Nikam okolo oken by nemělo zatékat, nic promrzat, nadměrně se orosovat nebo plesnivět. Všechny další kapitoly v sekci „Kvalitní montáž“ mají za úkol co nejlépe vysvětlit a poradit jak laikům tak profesionálům, na co brát při návrhu a montáži oken pozor a čeho se vyvarovat.
Kvalitní projektová dokumentace, klíč k úspěchu
Jak při výměně oken při rekonstrukci objektu, tak při osazování nových prvků do novostavby, by měl mít investor dostatečně detailní dokumentaci, která přesně určí jaká okna s jakou výbavou a jakým způsobem budou zabudovány na své místo. Pokud taková dokumentace zcela chybí, je velmi pravděpodobné, že výsledná kvalita prací a výrobků bude daleka očekávání. V projektové dokumentaci či nákresech, které můžou být součástí kupní smlouvy, by měly být jasně vyspecifikovány následující věci:
Zabudování oken se zachováním parametrů klíčových parametrů
Zabudovaní oken a balkónových dveří musí garantovat zachování vlastností výrobků tak, aby plnily požadavky v průběhu celého užívání a životnosti budovy. Níže jsou uvedeny kategorie, které by měl brát výrobce oken či projektant v potaz, při výběru a návrhu typu konstrukce okna pro konkrétní použití.
Výroba oken podle projektové dokumentace nebo dle reálného stavu
Jedním ze základních předpokladů úspěšné montáže oken také je, aby nová okna měla správný rozměr, který odpovídá. Jednou z používaných metod je výroba oken dle odečtů z uvedených rozměrů otvorů ve stavební dokumentaci. Tato metoda se osvědčuje zejména v případech zděné výstavby z materiálů a technologií umožňujících dosáhnout vysokou přesnost a zejména u dřevostaveb. Jak těch, které jsou budovány přímo na stavbě, tak těch, které jsou vyráběny na dílnách a poté po částech převezeny na stavbu a zkompletovány. Druhou, a častější metodou, je výroba oken a dveří podle zaměřených stavebních otvorů. Tento způsob je výrazně upřednostňován hlavně v případě výměny oken u rekonstrukcí. Za zaměření otvoru a stanovení optimální velikosti okna zodpovídá dodavatel oken, není-li dohodnuto jinak.
Novostavby a důkladné rekonstrukce
U celé řady nových zděných staveb, které jsou postaveny tradičním způsobem a jejich výstavba zahrnuje použití cihel, tvárnic, betonu, omítek a mnohé další, je nutné počítat zpočátku se zvýšenou vlhkostí vzduchu. Zejména pokud během výstavby byly zkráceny technologické prodlevy na minimum a konstrukce tedy krátce po dokončení obsahují velké množství vody. Okna jsou navíc často montována do budov ve fázi výstavby hrubé stavby a slouží v prvotní fázi k jejich uzavření před vlivy povětrnosti. Tím zároveň umožňují také temperování stavby a pokračování výstavby v interiéru. Zbytková vlhkost obsažená v podlahách, vnitřních omítkách, zdivu a příčkách má poté velmi omezenou možnost odvětrat. K tomuto stavu může v určité míře docházet i při zásadních renovacích a opravách objektů. Proto je velmi žádoucí, aby majitel nebo uživatel prostor, po jejich dokončení, dbal zvýšené bdělosti a prostory řádně temperoval a často větral. V opačném případě lze očekávat v krátké době vznik kondenzátu a růst plísní na chladnějších plochách, v koutech místností a na místech s minimální výměnou a prouděním vzduchu. Navíc pokud jsou prostory vybaveny dřevěnými okny, může díky vysoké vlhkosti okolních ploch a materiálů dojít k rychlé degradaci jejich povrchové úpravy a posléze poškození a zahnívání dřevěných částí.
Je nutné mít na paměti, že veškeré tepelně izolační materiály plní dobře svou funkci, pokud nejsou trvale vlhké. V takovém případě se jedná spíše o vodiče tepla. Zároveň je potřeba vyvarovat se použití materiálů pro ostění, které sami o sobě dobře vodí teplo, jako např. kovy, sklo a nezateplený beton.
Vysoká těsnost nových oken
Výměna oken u opravovaných objektů mívá zásadní vliv na výměnu vzduchu infiltrací, což znamená unikání vzduchu spárami a škvírami. Nová okna, jak plastová, tak dřevěná nebo hliníková, jsou vybavena většinou dvěma až třemi stupni těsnění mezi křídlem a rámem okna a jsou z toho důvodu považována za vysoce těsná. Taktéž neřízené větrání připojovací spárou mezi oknem a stavbou je nežádoucí a při jejím řádném provedení a utěsnění má být hodnota infiltrace rovna nule. Proto je nezbytně nutné, aby uživatelé bytů s instalovanými novými okny, byli obeznámeni i se správným a dostatečným větráním. Níže je uveden seznam kroků a opatření, která pomůžou k dosažení optimálních podmínek teploty a vlhkosti vzduchu v obytných prostorech, školách, kancelářích apod.
Sanitární prostory
Častým jevem je rosení oken v koupelnách a sanitárních prostorách, kde dochází krátkodobě ke vzniku velmi vysoké vlhkosti (páry). Proto je vhodné používat v takových prostorách zejména materiály s nízkou nasákavostí a s hladkými a dobře čistitelnými povrchy. Velmi žádoucí je i instalace nuceného odvodu vzduchu, pryč z místnosti, pomocí ventilátorů.
Čtvrtá poloha okenní kličky, známá jako mikroventilace
Okno v poloze kličky a kování „mikroventilace“ nemá definovanou průvzdušnost a proto s ní nelze uvažovat při návrhu větrání. Mikroventilace je účinná pouze při nuceném větrání vnitřního prostoru, jinak hrozí vznik kondenzátu, popřípadě námrazy ve spáře a na rámu okna a křídla. Mnohem efektivnější je ale otevřít okno dokořán, například po dobu 10 minut, a zajistit tím kompletní výměnu vzduchu v místnosti.
Nejlevnější materiály a řešení zpravidla neobstojí
Spojení okna s domem, neboli utěsnění připojovací spáry oken nebo balkónových dveří musí zajistit izolaci tepla, vodotěsnost, neprůvzdušnost, parotěsnost a zvukovou izolaci, při běžném namáhání stavby. Jinými slovy, optimální funkčnost a tepelnou izolaci po dobu 365 dní v roce. Zároveň musí být použity takové materiály, které umožní ukotvení okna nebo dveří při současném zachování možnosti dilatace. Výsledkem výše uvedených požadavků je detail, kde netáhne, nic nepromrzá, nenavlhá a neplesnivý. Z výše uvedeného vyplývá, že jak na okna, tak na spáry a ostatně na celkový plášť budovy, působí celá řada vlivů. Z těchto důvodů je potřeba spojení okna s domem věnovat náležitou pozornost, jak při plánování, tak při realizaci a i následné kontrole.
Tvar a rozměry
Rozměry připojovací spáry musí vyhovět předpokládaným pohybům materiálů, zatížení obálky budovy zvenčí i zevnitř. Optimální rozměry spáry a tvar detailu by měly vzejít z pera projektanta, který by měl jejich návrhem zohlednit jak funkčnost, tak proveditelnost a vzájemné spolupůsobení s ostatními částmi pláště budovy. Návrh skladby detailu, výkres nebo skica, technická zpráva s požadavky na okna a jejich osazení, by měly být nedílnou součástí projektové dokumentace nebo součástí kupní smlouvy.
Členění spáry
VNĚJŠÍ UZÁVĚR – POJISTNÁ A VĚTROTĚSNÁ IZOLACE
Vnější uzávěr připojovací spáry musí být paropropustný (nebo s inteligentní variabilní propustností vlhkosti), vodotěsný a musí umožnit volnou dilataci spáry. Zároveň musí být uzávěr proveden prokazatelně mrazuvzdornými a chemicky neutrálními materiály, které jsou v kontaktu s přilehlými plochami. Dalšími důležitými vlastnostmi jsou odolnost proti porušení a životnost, srovnatelná s životností materiálu okna nebo balkónových dveří.
STŘEDNÍ ČÁST – TEPELNĚ A ZVUKOVĚ IZOLAČNÍ MATERIÁL
Tepelně izolační výplň připojovací spáry by měla mít co nejnižší tepelnou vodivost a musí umožnit volnou dilataci spáry. Tepelně izolační výplň ale nezajišťuje utěsnění spáry proti vodě, neprůvzdušnost a nezamezuje pronikání a kondenzaci vlhkosti ve spáře. Tepelná izolace musí zůstat suchá, aby mohla fungovat po celý rok tak, jak má.
VNITŘNÍ UZÁVĚR – VZDUCHOTĚSNÝ A ZPRAVIDLA PAROBRZDICÍ
Vnitřní uzávěr připojovací spáry musí být vzduchotěsný, parotěsnicí (nebo s inteligentní variabilní propustností vlhkosti) a musí umožnit volnou dilataci spáry. Uzávěr slouží pro oddělení vnitřního klimatu, přičemž musí být proveden v jedné funkční rovině, ve které je teplota vyšší, než rosný bod vnitřního prostředí.
Celistvost
Vnější i vnitřní uzávěr připojovací spáry musí probíhat po celém obvodu rámu. Zejména při rekonstrukcích staveb dochází ke komplikacích a k případům, kdy vytvoření nového vnějšího uzávěru spáry je z důvodu zachování původního stavu exteriérového pláště obtížně realizovatelné. V takových případech je potřeba řešit vniklé detaily a návaznosti individuálně. Při napojení omítky ukončovací okenní lištou (APU lišta) je potřeba spáru za ní dotěsnit a uzavřít vodotěsným materiálem.
Uvnitř těsněji než zvenku
V našich klimatických podmínkách a u běžného typu občanské výstavby (kancelářské prostory, byty, rodinné domy) se osvědčil vnitřní uzávěr spáry, který je těsnější vůči prostupu vzdušné vlhkosti (parotěsnější) než souhrnné působení vnějšího uzávěru připojovací spáry, společně s následnými konstrukčními úpravami např. kontaktní zateplovací systém. Jinými slovy, spára musí být provedená tak, aby vnitřní uzávěr měl vyšší difúzní odpor než vnější uzávěr. Toto neplatí v případě použití s inteligentní variabilní propustností vlhkosti a také pokud se jedná o utěsnění spár v chladících místnostech či boxech, kde je teplota po převážnou část roku nižší než teplota v exteriéru. Porovnání těsností materiálů se provádí buď hodnotami ekvivalentních difúzních tlouštěk „sd“ a nebo hodnotami součinitele difúzního odporu.
(1) Utěsnění připojovací spáry musí být navrženo tak, aby vnitřní uzávěr měl vyšší ekvivalentní difúzní tloušťku než uzávěr vnější a celková skladba těsnění spáry musí být navržena tak, aby umožňovala co nejlepší odvětrávání a vysychání spáry. Tím je dodržena zásada: “zevnitř těsnější než zvnějšku“ a je zabezpečena funkce suché, tepelně izolující spáry.
Začištění spáry
Začištění připojovací spáry se navrhuje a provádí podle druhu okolních sousedících materiálů, stavu ostění a tvaru detailu. Styk okenního rámu a omítek by měl být ošetřen tak, aby také byl možný vzájemný pohyb, bez rizika popraskání konce omítky nebo zatékání dešťové vody. V praxi se osvědčily níže uvedené skupiny materiálů, které jsou často používány pro začištění a úpravu ostění.
Zvuková izolace spáry
Z hlediska hlukové izolace (vzduchové neprůzvučnosti) spáry je potřeba provést taková opatření, aby bylo dosaženo projektem předepsaného hlukového útlumu. Zpravidla se uplatňují ověřené těsnicí materiály s dostatečnou tloušťkou, trvanlivou, těžko porušitelnou strukturou a s vyšší objemovou hmotností. Platí, že kvalitně provedenou montáží okna, je možno snížit ztráty vzniklé osazením na minimum nebo zcela eliminovat.
Eliminace tepelných mostů
Skladba, materiálové vlastnosti a tvar ostění by měly být navrženy nebo rekonstruovány s ohledem na minimalizaci úniků tepla. Obvykle je třeba zajistit přímou návaznost okna na tepelnou izolaci fasády nebo alespoň překrytí rámu izolací cca 30mm a více. Kritickým místem je obvykle napojení okna na parapet, kde bývá rám zeslaben a není třeba i dostatek místa pro izolaci pod vnější parapet. Jako akceptovatelné a používané řešení je vypěnění prostoru pod parapetem polyuretanovou pěnou.
(1) Zdroj: Sborník ČKLOP, soubor odborných znalostí a pravidel pro realizaci lehkých obvodových plášťů a otvorových výplní
Předvrtání otvorů
Jelikož se většinou jedná o nové nebo repasované prvky, je příprava ve srovnání s přípravou otvoru rychlejší a snazší. Jsou dvě cesty, které se obvykle používají při předvrtání otvorů do okenního rámu. Buď jsou rámy předvrtány již z výroby nebo jsou opatřeny otvory až na stavbě. Jen první z výše uvedených variant významně redukuje nekvalitní provedení a zaručuje optimální vzdálenosti mezi otvory a hlavně vrtání otvoru kolmo k rámu.
Očištění
I když se dovezené prvky na stavbu zdají na první pohled čisté, pro nalepení těsnicích materiálů na rám otvorové výplně to nestačí. Rám je před upevněním těsnicích materiálů nejprve potřeba důkladně zbavit prachu, mastnoty a povrchové vlhkosti. K tomu slouží různé chemické čističe nanášené na čisté látky a ubrousky.
Upevnění těsnicích materiálů
Na již očištěný okenní nebo dveřní rám je možné upevnit těsnicí materiály. Těsnicí pásky a fólie jsou zpravidla vybaveny samolepkami, které se buď lepí na čelní pohledovou stranu rámu (interiérovou, exteriérovou) nebo na bok. Vlastní postup kladení těsnicích fólií a pásek se vždy řídí pokyny jejich výrobce. Samolepicí materiály lze nalepit pouze na zcela suché podklady, bez námrazy. V případě dřevěných oken může snižovat přilnavost lepidel „vysoký chlup“ na boku rámu, pokud nebyl podklad ve výrobě zcela obroušen.
Upevnění kotvicích plechů
Jak pro kotvení PVC, hliníkových a dřevěných oken, tak i oken vyrobených z kombinací těchto materiálů se používají tzv. kotevní pásky / plechy. Jejich upevnění se provádí způsobem, který určuje výrobce a zpravidla se jedná o fixaci k rámu otvorové výplně až po nalepení všech těsnicích materiálů. Při fixaci je nutné dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo v místě kotvení k rámu k celkovému roztržení nebo poničení těsnicí fólie. Lokální proděrování fólie není na závadu. Dotěsnění prostupu je možné vhodnými opravnými prostředky. Zpravidla se jedná o tmely určených výrobci pro takový účel.
Specifikum rekonstrukcí
Zejména u rekonstrukcí je potřeba věnovat pozornost připravenosti otvoru, správnému utěsnění spáry, kotvení, napojení na návazné konstrukce a zapravení detailu v interiéru a exteriéru. Oproti nové stavbě je nutno v řadě případů čelit nevýhodě, že z nějakých důvodů možné okno osadit do ideální pozice vůči zdivu a tepelné izolaci ostění.
Roznesení vlastní hmotnosti: nosné podložky
Osazení oken a balkónových dveří musí zajistit přenos sil v jejich rovině tak, aby v nich nevznikly deformace, které by ohrozily jejich stabilitu a byly příčinou jejich porušení. Osazení musí zajistit přenesení vlastní hmotnosti oken a balkónových dveří do nosné části navazující konstrukce. Nosné podložky je potřeba umístit na únosný povrch v parapetní části otvoru pro okna a balkónové dveře a to pod svislé prvky rámů. Podložky musí být umístěny tak, aby byly zatěžovány pouze tlakovou silou. Nosné podložky musí být vyrobeny z takového materiálu, aby byly schopny dlouhodobě přenášet váhu oken, byly nenasákavé a chemicky neutrální s přilehlými materiály. Jako vhodné materiály se osvědčily plastové nebo dubové podložky. Nosné podložky, pomocné klíny a vymezovací podložky musí umožnit dilatační pohyby prvků. Podložky zároveň nesmí být překážkou při následné instalaci vnitřních a vnějších parapetů, okenních těsnicích fólií, vedení rolet apod. Nosné podložky, pomocné klíny a vymezovací podložky musí umožnit dilatační pohyby prvků.
Omezení deformací rámu: vymezovací podložky
Do svislých spár se osadí a upevní vymezovací podložky bránící deformaci rámu při otvírání okenních a dveřních křídel. Požadavky na materiál vymezovacích podložek je stejný jako pro nosné podložky. Nosné a vymezovací podložky musí být umístěny tak, aby umožňovaly dilataci rámu! Běžné schéma umístění nosných a vymezovacích podložek níže.
Osazení oken do roviny tepelné izolace
Při umístění oken a balkónových dveří nad neúnosnými vrstvami navazující konstrukce se nosné podložky nahrazují nastavitelnými nosnými konzolami, upevněnými do únosné části konstrukce, kompozitními profily, dřevěnými hranoly apod. K takovému případu může dojít zejména při výstavbě nového nízkoenergetického nebo pasivního objektu, kdy je často navrhováno umístění oken a balkónových dveří do roviny tepelné izolace, za účelem minimalizace tepelných mostů a promrzání konstrukce obvodového pláště.
Umístění otvorové výplně
Osazovaný prvek je zpravidla osazen tak, aby připojovací spára byla na obou stranách stejná a aby rám vyčníval na obou stranách stejně. V případě osazení prvků ve vícepodlažních objektech je naopak potřeba dbát na dodržení jedné roviny svislosti rámů. V připravené pozici se prvek zajistí proti posuvu pomocnými klíny, které je při kompletaci připojovací spáry potřeba odstranit. Výška osazení otvorové výplně nad parapetním zdivem musí umožnit následné provedení dostatečné tloušťky izolace pod vnějším parapetem. Polohu oken a balkónových dveří určuje zpravidla projektant, případně projektant v součinnosti s dodavatelem oken a technickým dozorem investora. U širších balkonových dveří je nutné řešit podložení spodního profilu tak, aby nedocházelo k jeho průhybu vlivem provozu. To platí dvojnásob u dveří s posuvnými křídly.
Zateplení parapetního zdiva Poměrně rozšířeným neduhem je osazení oken a provedení zateplení domu, kdy zpravidla u oken je zatepleno nadpraží a ostění, nikoliv horní strana parapetní zdiva. V takovém případě dochází k značnému promrzání zdiva a vzniku tepelného mostu. Takové řešení je z hlediska návrhu detailu projektantem nepřípustné. Jak velkou roli může hrát poloha oken, osazeného v různých úrovních okenního otvoru je patrné z tohoto tepelně technického výpočtu
Přesnost výroby oken
Díky moderním výrobním technologiím není problém vyrábět současná plastová (PVC), dřevěná, hliníková nebo ocelová okna a dveře se strojařskou přesností, na milimetr přesně. Z tohoto důvodu se tedy není nutné obávat, že by se rozměry objednaných prvků měly nějakým podstatným způsobem lišit od rozměrů a tvarů udaných ve smlouvě, výrobní dokumentaci apod. Jiná však může být situace na stavbě, kdy je potřeba okno nebo balkónové dveře zabudovat, a to takovým způsobem, aby prvky zůstaly funkční, otvíratelné, těsné vůči pronikání vzduchu a vody. Navíc ani okno, které sice funguje, ale je vychýlené ze svislé osy natolik, že se křídlo při otevření stále samo otvírá nebo zavírá, určitě nikoho nepotěší.
Povolené tolerance po zabudování
Níže jsou udány přesně daná pravidla, která tyto tolerance při zabudování oken a dveří do stavby jasně vymezují.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti
Výše uvedené tvrzení je léty ověřené a platné pro celou řadu disciplín. Nejinak je tomu při přípravě otvorů a následném osazení oken. Bohužel je realitou, že připravenost otvorů pro okna a dveře na stavbách u nás bývá velmi různorodá. Pokud je otvor nepravidelný, materiály ve špatném stavu, tak následná kvalitní montáž je časově nárošnější, někdy i téměř nemožná, nebo dochází alespoň z části k ústupkům v kvalitě provedení. S tím jsou spojenné i vyšší náklady.
Velikost otvoru
Velikost pro okna a dveře nebo volba velikosti oken a dveří do daného otvoru musí vždy respektovat prostor potřebný pro následné zateplení v ostění, nadpraží a parapetu. Tloušťka izolace ostění expandovaným polystyrénem (EPS) by měla být alespoň 3cm, dle možností detailu stavby. Pokud to lze, měly by být okna a balkonové dveře zabudovány do stavby před provedením zateplovacího systému (ETICS). V opačném případě je v praxi obtížné zajistit dostatešnou tloušťku izolace přes rám oken a kvalitu utěsnění připojovací spáry mezi rámem a ETICS. Obzvláště v případech, kdy nebylo původní okno zabudováno svisle apod.
Příprava a velikost připojovací spáry
Otvor musí umožnit funkční provedení připojovací spáry. V praxi to znamená, že otvor musí mít dostatečnou velikost, tvar a materiály ostění musí být v takovém stavu, aby se do nich dalo okno mechanicky upevnit a vzniklá spára dotěsnit. Obecně je doporučena minimální spára šíře 1cm. Spára o šíři 3cm a více snižuje pevnost mechanické fixace prvku, zpravidla zhoršuje zvukovou izolaci spáry a zvyšuje finanční náklady na utěsnění a začištění otvoru.
Šířka připojovací spáry při dovolené přetvořitelnosti tmelu 25%
Šířka připojovací spáry při použití komprimačních pásek
Přesnost stavebního otvoru
1 – rozměr otvoru | 1a – mezní odchylka stavebního otvoru (tabulka č. 1) | 2 – vztažná délka | 2a – tolerance rovinnosti (tabulka č. 2) | 3 – vztažná délka | 3a – tolerance svislosti a vodorovnosti (tabulka č. 3)
Tolerance růzměrů stavebních otvorů (č.1)
| Jmenovité rozměry stavebního otvoru [m] | do 1 m | od 1 m do 3 m | od 3 m do 6 m |
| Mezní odchylka (mm) | |||
| Stavební otvor s neupraveným povrchem | ± 10 | ± 12 | ± 16 |
| Stavební otvor s upraveným povrchem | ± 8 | ± 10 | ± 12 |
Rovinnost, svislost a vodorovnost podkladů
Ne vždy jsou stěny otvoru opravdu připravené a rovné. Povrch by měl být rovinný s minimálníma odchylkami. Přečnívající materiál na povrchu je potřeba odstranit, vpadlé nerovnosti doplnit. Vždy je třeba dbát na to, aby povrch byl únosný a neobsahoval volné částice a uvolňující se vrstvy.
Tolerance rovinnosti (č. 2)
| Vztažný rozměr [m] | do 0,1 m | do 1 m | do 4 m | do 10 m |
| Tolerance (mm) | ||||
| Stavební otvor s neupraveným povrchem | 5 | 10 | 15 | 25 |
| Stavební otvor s upraveným povrchem | 3 | 5 | 10 | 20 |
Tolerance svislosti a vodorovnosti (č.3)
| Vztažný rozměr [m] | do 0,5 m | od 0,5 m do 1 m | od 1 m do 3 m | od 3 m do 6 m |
| Tolerance [mm] | ||||
| Odklon hrany | 3 | 6 | 8 | 12 |
Pravoúhlost otvoru
Před montáží okna jakékoliv velikosti je potřeba zajistit pravoúhlost otvoru. Limitní tolerance rozdílnosti úhlopříček otvoru jsou uvedeny níže.
| Vztažný rozměr [m]
větší z rozměrů a a b |
do 1 m | od 1 m do 3 m | od 3 m do 6 m |
| Tolerance [mm] = |c-c‘| | |||
| Rozdíl úhlopříček | 6 | 8 | 12 |
Přehled běžných podkladů
Čistota a únosnost podkladu
Ostění tvoří podklad budoucí připojovací spáry. Proto je nutné, aby byl únosný bez prachu, nečistot a napadení plísněmi nebo houbami. Čištění podkladu se provádí ometením, oškrabáním, popřípadě omytím tlakovou vodou. V případech, kdy není povrch dostatečně pevný nebo nelze dobře vyčistit, je doporučena jeho impregnace. Pokud není známá příčina napadení povrchu plísněmi, je doporučeno zajištění vyschnutí a opatření chemickými prostředky.
Pevnost podkladu
Zejména u parapetního zdiva, které bude přenášet váhu okna nebo balkónových dveří, je potřeba zajistit jeho pevnost. Doporučená minimální pevnost je 80 kg na 1 m2. V případech, že podklad nemá potřebnou pevnost, je potřeba zpevnění a sanace.
Vlhkost ostění
Před osazením oken je třeba také zajistit a minimalizovat vlhkost podkladů do té míry, jak je to jen možné. V případě opakovaného zvlhčování, např. díky nějaké vadě stavby v konstrukci, je nutné zajistit její opravu. Požadovaná hmotnostní vlhkost navazujících dřevěných konstrukcí:
Kvalitní návrh a výkres jako základ
Při výběru vhodného materiálu pro spáry je potřeba zohlednit vždy zvážit stav a tvar ostění, materiál oken, tvar, složitost konstrukce, proveditelnost a cenu. Zpravidla platí, že nejlevnější řešení není to nejlepší a kolikrát ani dostatečné. Je velmi vhodné mít od projektanta nebo od dodavatelské fimy přěsně rozpracovaný detail, kde je uvedeno jaké konktrétní druhy materiálů a kde mají být uplatněny. Tím lze předejít zorčarování, kdy stav oken po zabudování zcela nebo částečně neodpovídá představám investora.
Tmely
Tmely jsou obecně často používané materiály, u kterých je nutné respektovat jednu zásadní věc. Tmel těsní pokud má 100% přilnavost k podkladům. Pokud tomu tak není, svou funkci vesměs zcela postrádá. Při využití tmelů se jedná většinou o vytvoření vodotěsné popřípadě vzduchotěsné a parobrzdicí membrány.
Vnější uzávěr spáry
Zpravidla se tmely nedoporučují vůbec. Těsní sice dobře proti hnanému dešti, ale většinou velmi neochotně propouštějí zkondenzovanou vzdušnou vlhkost ze spáry ven. Výjimku tvoří akrylové tmely, ty však v drtivé většině případů nemají schopnost trvale se přizpůsobovat změnám velikosti připojovací spáry.
Vnitřní uzávěr spáry
Použití tmelových uzávěrů je vhodné, pokud to umožňuje připravenost stavby a detailu. Jedná se o elastické tmely, které jsou schopné dobře přenášet pohyby spáry. Typicky to jsou silikony, polyuretany nebo jiné hybridní materiály.
Komprimační předstlačené pásky
Mezi komprimační pásky patří materiály na bázi pěněných plastů, většinou se jedná o polyuretan, který získává své finální vlastnosti po impregnaci a stlačení ve spáře na potřebnou hodnotu dle dat výrobce. Výhodou komprimačních pásek ve srovnání se tmely je odlišný způsob utěsnění spáry. Zatímco tmel musí dokonale držet na podkladu, komprimační páska se vůči podkladu rozpíná a tím způsobem utěsňuje spáru. Dokonalá adheze tedy není podmínkou, aby páska těsnila. Dalším pozitivem je možnost aplikace komprimačních pásek při nízkým okolních teplotách či dokonce při teplotách pod nulou. Jen málokterý tmel dosahuje podobných nebo stejné roztažnosti a použití v dilatační spáře jako komprimační pásky.
Komprimační pásky poskytují v porovnání se tmely daleko vyšší propustnost pro vodní páry a zároveň dostatečnou míru odolnosti proti zatečení hnaného deště. Tmely takového poměru ani zdaleka nedosahují.
Na vnitřní stranu spáry nebývají komprimační pásky většinou používány. Výjimky mohou nastat v případě, že komprimační páska má nějakou speciální úpravu, která umožňuje snížení její paropropustnosti nebo se jedná o utěsnění prostor, kde je trvale nižší teplota než po většinu roční doby v exteriéru např. chladicí haly.
Okenní fólie
Jedná se o vrstvené těsnicí materiály na bázi plastů, kovů, syntetických textilií, živic, kaučuků apod. Typickým znakem těsnicích fólií je malá tloušťka, někdy jen setiny milimetru, v porovnání se šířkou fólie. Mezi výhody použití fólií patří možnost vyrovnání velkých rozdílů v šíři připojovací spáry, kde tmely nebo i dokonce komprimační pásky selhávají nebo jsou příliš složitým řešením z hlediska proveditelnosti. Při použití fóliových pásů na vnitřní a vnější uzávěr, je nutné zajistit, aby nedošlo k záměně materiálů pro vnější a vnitřní uzávěr a naopak. Výjimkou je fólie s inteligentní variabilní propustností vlhkosti.
Fólie jsou často vybaveny nezbytnými lepidly pro jejich fixaci na okno či ostění. Podmínkou pro bezchybnou funkci a těsnost fólií je stejně jako u tmelů dokonalá adheze k podkladu.Stejnou těsnost a trvanlivost jako fólie musí zajistit lepené spoje k rámu a k navazující konstrukci.Lepicí plochy fóliových pásů musí být souvislé s dostatečně širokým přesahem umožňujícím přilepení jak rámu tak k ostění. Na neporézních materiálech je doporučen přesah 20 mm až 30 mm. Na porézních materiálech nejméně 100 mm při doporučené penetraci, pokud jejich výrobce nestanoví jinak.
Používají se fólie s vysokou mírou propustnosti pro vodní páry, které jsou zároveň schopny zamezit průniku hnaného deště do spáry nebo dokonce vodního sloupce. Fólie bývají často jen krátkodobě UV stabilizovány.
Materiály fóliových pásů pro vnitřní interiérovou část spáry jsou vyráběny ze vzduchotěsných materiálů, s vyšší nepropustností pro vodní páry než fólie na exteriérovou část spáry. Pro možnost snadného zakrytí bývají opatřeny omítatelnou vrstvou.
Těsnicí lišty
V tomto případě se jedná o lišty v PVC nebo i ze dřeva opatřené vhodnými prostředky, které jsou schopné zajistit potřebnou těsnost spáry. K jejich fixaci na vlastní rám otvorové výplně slouží lepicí tmely, lepidla, oboustranně lepicí spáry nebo šroubky. Utěsnění pomocí lišt bývá náročné na aplikaci, kdy pokud má lišta dobře těsnit, je potřeba její dokonalé fixace na rám okna a zajištění bezvadného přilnutí k materiálu ostění. Otvory pro osazení lišt z tohoto důvodu musí mít dobrou připravenost a poměrně rovné podkladní plochy.
Lišta na vnější straně spáry musí být opatřena vhodným těsněním, které vytvoří vodotěsné napojení lišty na ostění. I vlastní spoj lišty a okna musí fungovat tímto způsobem. Při výběru vhodné lišty bývá zpravidla nutné vybrat lištu stejné nebo podobné materiálové skupiny a tepelné roztažnosti jako je okno.
Lišta na vnitřní straně spáry musí být dotěsněna vůči ostění takovým způsobem, aby bylo docíleno potřebné vzduchotěsnosti.
Komprimační polyuretanová páska pro celou spáru
Materiály nové generace, které využívají výhod běžných komprimačních pásek a slouží díky různým úpravám ve svém provedení ke komplexnímu utěsnění spáry, bez nutnosti použití dalších materiálů na vnější a vnitřní straně spáry.
Polyuretanová pěna
Jednoznačně nejrozšířenější materiál pro celou škálu typů a tvarů připojovacích spár. Pěna je dodávána ve formě polotovaru, který až při aplikaci na stavbě získává finálního tvaru, podoby a vlastností. Zejména díky možnosti vypěnit jakýkoli tvar spáry, se jedná o tak oblíbený produkt. Jako mínusy lze považovat špatnou schopnost dilatace vytvrdnutí pěny, špatnou vodotěsnost a vzduchotěsnost. Při použití polyuretanové pěny je vždy potřeba mechanicky rám zajistit rozepřením proti prohnutí, dokud polyuretan zcela nevytvrdne, tedy po dobu minimálně 24 hodin.
Kamenná nebo skelná vlna
Bývá používáno hlavně v případech kdy se jedná o osazení oken či balkónových dveří do prostoru tepelné izolace před nosný obvodový plášť, např. zdivo. Naopak použití minerální nebo skelné vlny jako izolace běžné připojovací spáry o šířce např. 2 cm je neproveditelné. Izolace z minerální vlny musí odpovídat ČSN EN 13 162.
Impregnovaná těsnicí páska / Těsnicí fólie (fixace na čelní stranu okna)
Okenní fólie (fixace na boční stranu okna) / Elastický těsnicí tmel
Tmel na pozici mezi rámem a venkovní omítkou / Krycí lišta s integrovaným těsněním
Impregnovaná těsnicí páska s doplňkovou lištou / Okenní fólie podtažená pod rám + lišta
Okenní butylová fólie s omítatelnou úpravou / Elastický těsnicí tmel
Tmel na pozici mezi rámem a vnitřní / Komplexně těsnicí komprimační páska
Polyuretanová pěna ani kamenná nebo skelná vata nejsou fixační prostředky
Mechanická fixace okna či balkónových dveří je nedílnou součástí montáže oken. Okna vlepovaná do stavby pouze pomocí PUR pěny nejsou přípustná! Kotevní prvky jsou namáhány tahovým i smykovým namáháním při otvírání okna a zároveň nárazy větru po celou dobu funkce otvorové výplně.
Pevnost kotev
Kotvení oken a balkónových dveří musí zajistit přenos sil tak, aby v nich nevznikly deformace, které by ohrozily jejich stabilitu a byly příčinou jejich porušení. Kotvení zajišťuje přenesení celkového zatížení oken a balkonových dveří do nosné části navazující konstrukce. Ohýbání kotevních prvků při běžném provozním zatížení není přípustné.
Dostatečná hloubka kotvení
Kotvení musí zajistit přenesení užitného zatížení oken a balkónových dveří do nosné části navazující konstrukce. Toto je možné při:
Při umístění oken a balkónových dveří nad neúnosnými vrstvami navazující konstrukce (izolační materiály zateplovacích systémů) mohou speciální rektifikované (nastavitelné) kotvy, na spodní straně rámu, zajišťovat přenos hmotnosti výplní otvorů.
Umožnění dilatace
Ukotvení otvorové výplně musí být provedeno tak, aby umožňovalo bezproblémovou dilataci okna či balkónových dveří bez rizika vzniku neúměrných tlakových sil na okno a jeho následnou deformaci. Zcela pevná fixace („natvrdo“) obdélníkového okna je doporučená pouze na 1 ze 4 stran rámu. Na zbývajících stranách oken je potřeba použít kotevní prvky, které umožní dilataci prvku. Pouze spodní vodorovná část rámu okna a balkónových dveří nedilatuje svisle, ostatní části rámu dilatují ve všech směrech v rovině okna či balkónových dveří.
Umístění kotevních prvků
Obvyklé rozmístění kotev po obvodu rámu otvorové výplně je uvedeno na schématech níže. Pokud nelze kotvení rámů umístit v předepsaných vzdálenostech (např. v oblasti roletových skříní), je potřeba zajisti dostatečné vyztužení příslušné části rámu. Stejná pravidla a rozteče platí pro spoje sestav oken a balkónových dveří. Pokud to ukotvení prvku umožňuje, je velmi vhodné vyvarovat je provrtávání okenních rámů na spodní straně nebo vrtat alespoň mimo část funkční spáry, která slouží k odvodu zatečené dešťové vody vně konstrukce. V případě, že toto není možné, je nutné aplikovaný šbour a jeho hlavu důkladně utěsnit, proti zatékání vody do profilu. Je nutné zohlednit vhodnost materiálu obvodové stěny, hloubku zavrtání, průměr šroubu, vzdálenost od hrany/okraje, volnou délku šroubu (šířku připojovací spáry).
šipka – umístění kotvy
A – rozteč kotev: kovové okno max. 800mm | dřevěné okno max. 800mm | plastové okno max. 700mm
E – vzdálenost od vnitřního rohu rámu, sloupku nebo příček: 100 až 150 mm | 250mm u probarvených PVC oken
Povrchová úprava
Všechny kotvicí prvky musí být opatřeny na povrchu protikorozní ochranou, která by měla mít životnost jako deklarovaná životnost oken a balkónových dveří. V případě, že se jedná o kotvení prvků v agresivním chemickém prostředí, potravinářském průmyslu nebo všude tam, kde je předpokládaná dlouhodobá relativní vlhkost vzduchu nad 60%, je nutné použít nerezové upevňovací prvky.
Sestavy oken a balkónových dveří
V případě spojování několika prvků je potřeba postupovat podle zásad a pravidel výrobce. Obecně platí, že provedený spoj nesmí vést k deformaci rámů a měl by být dotěsněn dle požadavků na připojovací spáru. Do vzniklého spoje nesmí zatékat, měl by mít minimální průvzdušnost a dobrou tepelnou a zvukovou izolaci.
Pásová kotva
Pro kotvení rámů se osvědčily jednostranné páskové kotvy, s ohledem na eliminaci tepelných mostů. Kotva přenáší pouze zatížení působící kolmo na rovinu rámu. Vzdálenosti mezi rámem a stěnou je vhodné vymezit podložkou. Jedná se o neprůchozí způsob kotvení, kdy oproti okenní šroubům či rámovým hmoždinkám nedochází ke kompletnímu provrtání okna. Kotevní plech je pouze nacvaknut, v případě PVC oken, nebo přišroubován krátkým vrutem k boční části rámu okna. Plechy by měly být ošetřeny vůči korozi pomocí galvanického zinkování.
Okenní šroub a kovová rámová hmoždinka
Jednoznačně nejrozšířenější a nejvíce používaný kotevní prvek u nás použitelný do většiny stavebních materiálů. Okenní šourb je možné použit i v dutých cihlách. Naproti tomu je rámová hmoždinka vhodná pouze pro použití do betonu, kamene, cihly a plných tvárnic. Okenní šroub tzv. turbošroub má průměr 7,5 mm a je dodáván v různých délkách. Hlava šroubu je většinou zápustná nebo válcová. Vhodná povrchová úprava proti korozi je stříbrné chromátování. V případě použití obou těchto kotev je potřeba se vyvarovat vrtání otvorů ve spodní části PVC profilů, jestliže to konkrétní případ umožňuje. Kotvení u některých profilů totiž prochází skrz část, která slouží k odvodu zatečené vody. Pokud je ale potřeba z nějakého důležitého důvodu skrz tuto část vrtat, musí být poté hlava šroubu a vzniklý otvor pečlivě utěsněny.
Doporučené minimální hloubky zapuštění šroubu do různých podkladů:
Zakládací profil upevněný do zdi pomocí plastové hmoždinky nebo chemické kotvy
Kovový nebo plastový profil bývá osazován v rovině probíhající izolace nebo při nerovném parapetu. Zajišťuje prostor pro tepelnou izolaci pod vnějším parapetem. Řešením pro ukotvení profilu do zdi je kvalitní nylonová hmoždinka, opkud se jedná o duté materiály. Pokud je nejdůležiějším faktorem vysoká zátěž, způsobená váhou okna, je nejlepší použít systém chemických malt. Jedná se o nejmodernější způsob kotvení, vhodný pro plné i duté materiály. Jedná o dvoukomponentní chemické malty, složené ze syntetické pryskyřice a tvrdidla. Do předvrtaného otvoru se injektuje chemická malta a poté vloží ocelový svorník, závitová tyč nebo šroub vhodného tvaru a rozměru.
Úhelník nebo konzola
Použití v rovině probíhající izolace. Je nutné dostatečně dimenzovat úhelníku, zajistit překrytí profilu tepelnou izolací, ochranu vůči korozi a dodržet konstrukční podklady výrobce kotvení. Statické posouzení se doporučuje. Vnitřní fóliový uzávěr připojovací spáry nesmí být porušen stykem s kotvicí konzolou.
Důvěřuj ale prověřuj
V průběhu realizace zabudování výrobku do stavby je potřeba kontrolovat nejen stav otvoru, ale také zda odpovídají rozměry a vybavení nových oken očekávání a smlouvě. Nejdůležitější ovšem je se zaměřit detailně na to, jak jsou okna zabudovávány. Obecně by mělo platit, že zabudování výrobku musí být takové, aby výrobek byl trvale funkční a zabudování neohrozilo jeho životnost a ani zdraví uživatelů. Průběh i ukončení montáže by měl být zaznamenám do předávacího protokolu a do stavebního deníku. V ideálním případě by výsledek montáže měl být v souladu s požadavky vyspecifikovými v projektové dokumentaci nebo smlouvě o dílo.
Ukázka kontrolního seznamu je k dispozici zde:
